My, lidé, jsme součástí přírody a zároveň jsme na ní bytostně závislí. Příroda nám dává vše, co potřebujeme k životu. V přírodě vše souvisí se vším.
NEMOC
Lidstvo v průběhu své historie zvládlo vyhubit obrovské množství živočišných a rostlinných druhů. Již pračlověk v době kamenné zvládl vybít mamuty, následně vlivem intenzivního lovu a nedostatkem kořisti vyhynuli velcí predátoři, jakými byli tzv. šavlozubí tygři (Smilodoni). Ano, už v době kamenné dokázali tehdejší lidé aktivně lovit šelmy.
S příchodem bělochů do Ameriky byli téměř vyhubeni bizoni a tak dále.
S expanzí a vývojem lidstva docházelo k úbytku ostatních druhů. Lidstvo se dá přirovnat k rakovinným buňkám nebo virové nákaze. Tělo dlouho odolává, snaží se nákazy zbavit pomocí imunitního systému. Nakonec buď nákazu porazí tím, že ji zahubí, nebo zemře...
KÁŽEME VODU, PIJEME VÍNO...
Divokým zvířatům necháváme čím dále méně prostoru, potravy, klidu... Přesto někteří tvrdí, že jsou "přemnožená". Ale tak to není. Ona jen nemohou dělat nic jiného, než se pokusit přežít v tom zbytečku prostoru, který jim laskavě necháme, a s velmi omezenými zdroji potravy oproti dřívějším dobám.
Je nejvyšší čas, abychom omezili také sami sebe.
BUMERANG
Paradoxem je, že přestože lidí neustále přibývá, omezovat se nechceme. A to ani přesto, že už pociťujeme významné změny v chování přírody.
Dnes se nacházíme v období, kdy si plně uvědomujeme následky lidských činností, ale ještě stále vítězí zisk nad pudem sebezáchovy. Následky ale ponese drtivá většina lidí na planetě. Nejdřív trpí ti slabší a chudí, ale postupně se problémy přenesou na střední vrstvy, až nakonec zasáhnou i bohaté. Možná nějakou dobu budou odolávat ti nejbohatší lidé na planetě. Když dojde ke kolapsu planetárního ekosystému, vyhyne vše, co dnes známe. Včetně lidí...
Život se začne vyvíjet zase od začátku, ale velmi pravděpodobně už bez nás.
Opravdu to necháme dojít tak daleko?